• Terapeutky – specialisté
• Terapie
  • Vstupní diagnostické vyšetření
  • Terapie
  • Metody a techniky
  • Pomůcky a potřeby pro regeneraci a léčbu
• Odborné a terapeutické masáže
  • Terapeutická hloubková masáž Gaia
  • Trigger points masáž
  • Odborná masáž pro těhotné
  • Manuální lymfatická masáž
  • Sport masáž (před/po výkonu)
  • Regeneračni a rekondiční masáž
• Luxusní relaxační masáže
  • Masáž horkými lávovými kameny
  • Harmonizující aroma masáž
  • Antistresová masáž hlavy, šíje, obličejových svalů
  • Havajská meditační masáž Lomi-Lomi
  • Back Scratch Speciál
  • Čokoládová celotělová masáž
• Wellness & Beauty masáže
  • Celotělové peelingové masáže
  • Royal Body Care
  • Manuální lifting obličeje a dekoltu
• Anticelulitidové masáže a programy

Terapeutky – specialisté

Mgr. Věra Špálová Kuchařová – 1. 2. 1975

zakladatelka a majitelka centra Acantha

S masážemi jsem se poprvé setkala jako basketbalistka reprezentačního týmu. Vzhledem k dvoufázovým tréninkům byly nezbytné. To bylo poprvé, co jsem poznala, jak moc jsou masáže prospěšné, uvolňující, od napětí oprošťující. V 16 letech jsem absolvovala první základní kurz sportovních masáží. Pomáhala jsem svým spoluhráčkám, přátelům, rodině.

V 18ti letech mi pod tíhou osmileté nadměrné fyzické zátěže (i 5hod tréninku denně) selhala páteř. Po několika měsících nepřipouštění si obrovských bolestí, jsem musela navštívit lékaře. Dva měsíce jsem strávila v nemocnici. Odcházela jsem s diagnózou skoliózy, hyperlordózy, sesedlých bederních a krčních obratlů, rozdílné délky končetin, opotřebovaných plotének, skoliózy a vyhřezlé meziobratlové ploténky. Východiskem pro mne byla operace, jinak prý invalidní vozík. Vozík jsem nechtěla, operace se bála, nepřeberné množství prášků proti bolesti, které kvůli možné závislosti na nich lékaři často obměňovali mě psychicky deptaly, fyzicky mi „rozežíraly“ žaludek.

A tak jsem tehdy s pomocí mé mámy začala pátrat po něčem, co běžné zdravotnictví neposkytovalo. Navštěvovala jsem nejrůznější maséry, léčitele, poradce, zkoušela opět mnoho lékařů. Prošla jsem tak nespočetným množstvím různých metod. Některé nepomohly vůbec. Některé pomohly od bolesti na pár dnů. Potkaly mě ale i takové metody a techniky, jejichž kombinace mi nejen velmi brzo pomohly od bolesti. Též mi srovnaly délku končetin, za čas pomohly odstranit hyperlordózu, ale také mi pravidelné cvičení odstranilo skoliózu. Sesedlé obratle se rozestoupily, ploténky regenerovaly.

Dodnes jsem s pouhým pravidelným několikaminutovým cvičením schopná normálního života bez vozíku, bez prášků na bolest.

Snaha žít bez bolesti mi otevřela cestu. Cestu, na které ke štěstí je nutné tělesné i duševní zdraví. A to tak, že tvoří rovnováhu. Cestu, na které nám nemoci neubližují, nýbrž jen ohlašují v našem těle jakýsi nesoulad. Díky této cestě jsem absolvovala dvouletou individuální psychoterapii a následně jsem absolvovala dvouletý psychoterapeutický výcvik.

Dodnes mám dva „své osobní“ psychoterapeuty. PhDr. Marie Vacínová je mojí Guru při vysokoškolském studiu psychologie a provádí mě výzkumem, na kterém již několik let pracuji. PhDr. Jaroslav Nečas mi pomáhá orientovat v jednotlivých situacích mého osobního a pracovního života.

Prošla jsem velké množství masážních kurzů, seminářů nejrůznějších druhů týkajících se zdraví, lékařských přednášek. Vše, co jsem se učila, jsem aplikovala na mých blízkých a přátelích. Pomáhala jim tak a oni vodili zase své rodiny a přátele. A tak se postupně z mého přesvědčení, životní filosofie a duchovní cesty stalo mé naplnění, mé naplnění povoláním.

Velkým darem při studiu bylo setkání s několika lékaři, kteří mi pomáhali na mé profesní cestě, učily mě číst RTG, MR, vysvětlovaly jednotlivé diagnózy, předávaly zkušenosti. Dodnes mám jejich podporu a jsem za ni nesmírně vděčná.

Roztroušená skleróza RS (sclerosis multiplex) je dalším mým životním účastníkem.

Roztroušená skleróza mě dostala na berle. Z berlí zpět na „nohy místo na vozík“ mě dostala má touha vykonávat povolání terapeutky, touha nebýt závislá. Na psychické úrovni mi pomohla má pevná vůle, pozitivní myšlení a disciplinovanost a psychická opora mámy a mého muže. Na fyzické úrovni mi pomohly terapeutické hloubkové a lymfatické masáže a pravidelné, v té době i několikahodinové cvičení nejrůznějšího druhu denně.

Chemická léčba u RS je nutností k zastavení progrese nemoci. Díky psychohygieně a udržováním si dobré fyzické kondice se mi daří sice s invalidním důchodem trávit aktivní život, plnohodnotné dny.

V době mého ochrnutí - r. 2007, kdy jsem se již nemohla svým klientům věnovat každý den mnoho hodin, se z mé soukromé praxe postupně stalo centrum Acantha (starý anglický výraz pro páteř).

V době, kdy jsem se dozvěděla svoji diagnózu RS a ochrnula, rozhodla jsem se zrealizovat svoji již několik let „dotírající“ myšlenku, předávat svoje vědění, zkušenosti. Pokusit se předat svůj dar chápat souvislosti v lidském těle a duši. Vyšetřit klienta s potížemi, zeptat se na vše co může mít souvislosti s momentálním zdravotním stavem klienta. A zvolit správný postup terapie.

Dnes klienti s vážnými potížemi absolvují úvodní vyšetření přímo u mě, za účasti některé z terapeutek našeho týmu. Terapeutky pak terapie vedou a konzultují je se mnou.

Při jednodušších zdravotních obtížích dovedou pomoci klientům bez mé předešlé účasti.

Rozhodla jsem se lidem, pro které je pomoc druhým posláním, předávat své vědomosti, zkušenosti a spolu s jejich jedinečností vytvořit tým, který dá lidem tolik, čeho bych já sama nikdy nebyla schopna.

Terapeutky Acanthy svojí prací žijí, je jim darem a posláním. Průběžně se v oboru vzdělávají a školí.

Od vzniku Acanthy (2008) je nás osm skvělých terapeutek a dvě recepční, plně zasvěcené i osobními zkušenosti do terapií i masáží. Máme báječného externí grafika, webmastera, IT technika. Mého může, který provádí nebo organizuje údržbu a stálé renovace našich prostor.

Celý tým Acanthy v čele se mnou je Vám k dispozici.

↑ Nahoru

Karolína Pernetová – 18. 5. 2002

Masírovat jsem začala už v mateřské školce. Tehdy jsem prý hnětla rodičům svaly přes oblečení, chodila jim po zádech. V  osmi letech jsem již doma ve svém masážním salonu Tří Růží nabízela masáže zad i chodidel, Bahenní a Vodní masáž byly nejexkluzivnější z mé nabídky. Za několik let jsem již nabízela masáže celotělové, masáže obličeje a celé hlavy. A moje klientela se rozšiřovala. Dbala už také dokonce na estetickou přípravu lůžka i na příjemnou atmosféru. Těšilo mě pečovat o lidi, spokojoval mě pocit, že po po mém doteku se cítí lépe, jsou zrelaxování, mají úsměv na tváři.

Nejdříve tedy dětská hra, pak dětský sen, že budu masérka. Tehdy mě nenapadlo, že to, co mě nejvíc baví a naplňuje, co dělám radostně, s láskou a vášní, že toto vše mě bude provázet mým životem dále.

Tápala jsem v rozhodnutí, kam se přihlásit na střední školu. Máma mi celý život vštěpovala, že má dělat to, co mě baví, těší a co mi jde. I v této chvíli mi toto připomněla. A měla jsem jasno.

Ve škole se specializovaným oborem, jsem studovala celou lidskou anatomii, fyziologii, také psychologii, zde jsem získala povědomí i o psychosomatice. Zde jsem se dozvěděla, proč a jaké masáže jsou nepostradatelnou a nenahraditelnou manuální technikou v procesu rehabilitace, regenerace. A jak jsou masáže a manuální techniky nenahraditelné i jako prevence pro vznik civilizačních onemocnění pohybového aparátu. Skvělé na této škole byly praxe, při kterých jsem ihned získávala zkušenosti.

Po ukončení střední školy jsem ihned začala jako masérka pracovat. Nastupovala jsem plna nadšení a skvělých očekávání do lázní. Jsem vděčná, že jsem se zde naučila mnoho nových fyzioterapeutických technik. Byla jsem však tehdy hodně zklamaná. Za 20min vymezených pro jednoho klienta mi nestačí. Potřebovala jsem pro lidi dělat mnohem víc. Začala jsem pracovat v soukromých lázních. Zde jsem čas pro každého klienta viděla jako dostatečný, dokonce i nadstandartní. Zde bylo jasně dáno, jak mám tento čas s klienty pracovat. Cítila jsem, prostě jsem věděla, že je potřeba však pro klienty udělat ještě mnohem víc.

Na mé profesi se mi líbí, že se mohu stále vzdělávat, dozvídat se, poznávat a učit se. Je tolik přístupů a tolik technik. A je jen několik opravdu dobrých odborných kurzů a seminářů, kde přednášejí a školí opravdové kapacity. Čím víc se dozvím a naučím, tím víc toužím vědět, znát víc a umět víc.

Že každý člověk je jiný jsem poznala velice brzy. Tělo každého z nás je jiné, životní stereotypy máme každý jiné, jiná je však i životní situace každého člověka, každý se jinak vyrovnává se stresem, dokonce i určitá „stejná“ situace, je každým z nás jinak prožívána a vnímána.

Různé jsou i reakce klientů na jednotlivé masáží, i jiné terapeutické techniky je třeba volit individuálně pro každého klienta. Při masáží každý snese například jinou intenzitu přítlaku. Co je pro jednoho příjemné a efektivně účinkující, pro druhého může být „hlazení“. To samé platí i naopak. Někdy méně je více. Jindy je málo opravdu málu.

Toto je se o mě právě dozvídáte, je jen částí z toho, na co vše odpovídala při pohovoru na otázky majitelky Acanthy – paní Špálové.

Toto bylo však nejpodstatnější pro ni. Proto navrhla tento pohovor prodloužit o i část, kdy na svém těle ucítí můj dotyk. Netrvalo dlouho, kdy vstala z lehátka a sdělila mi, že má chuť domluvit se se mnou na prvních dvou dnech zaškolování. Já se po téměř dvouhodinovém pohovoru se rozmýšlet.

Přístup paní majitelky byl profesionální a nezvykle lidský. Cítila jsem, že zde jsem právě našla přesně to, co chci dělat, že jsem tam, kde bych měla být.

Moc jsem se těšila na vše, co se naučím. A zároveň jsem se i moc těšila na čas strávený s Věrkou. Nejen na to co mě bude učit, ale i na energii, kterou má všude kolem sebe.

Už během zaškolování jsem se náhle začala cítit celistvá. Nalezená, jistější a plná důvěry ve své kvality a ve smysl této profese.

Zjistila jsem, že konečně zde v Acanthě mohu uplatnit veškeré své kvality, své poslání, tedy být tady pro ty, kteří se chtějí cítit dobře, chtějí být zdraví.

Těším se Vás, Kája

↑ Nahoru

Ivana Jasná – 10. 1. 1978

Pri mojich prvých problémoch s bolesťami chrbta a krku, som išla na rehabilitáciu. Elektroliečba mi pomohla len čiastočne a na kratší čas. Po čase som si našla v meste masérku a pravidelné návštevy u nej, mi pomáhali od bolesti a zbavovali problémov so svalmi. Vtedy ma jej práca tak zaujala, že aj ja som si v roku 2009 spravila rekvalifikačný masérsky kurz.

Pokúšala som sa v tej dobe masírovať známych, ale vtedy ešte nenastala správna doba a ďalej ma to proste ohľadne masáží nepúšťalo.

Až v roku 2024 som stretla človeka, ktorý mi povedal: "Ako môže byť v takých malých rukách toľko energie?" a že mám začať masírovať. To mi dalo impulz a odvahu, opätovne sa vrátiť k masážam. Začala som navštevovať rôzne masérske kurzy, ale stále som si myslela, že potrebujem ďalší a ďalší kurz, kým začnem moju masérsku prax naplno, aby som ľuďom vedela pomáhať v širšom zábere. Chcela som sa stále vzdelávať a pracovať v takom prostredí, kde budem môcť moje vedomosti aj používať. Našla som si prácu masérky v luxusných pražských hoteloch, finančne ma to zabezpečovalo, ale tam som sa veľmi v mojom povolaní neposúvala. Nakoniec som prešla netypickým výberovým konaním pani Věry Špálové, jej školením, ktoré bude pokračovať minimálne ďalšie 2 roky s návštevou odborných seminárov a kurzov. Věra nám po celú dobu bude predávať jej celoživotne nadobudnuté vedomosti a skúsenosti. Práve tu v Acanthe konečne napĺňam svoje poslanie.

Popri masírovaní rada behám, športujem, prechádzam sa na čerstvom vzduchu. Rada cestujem tam, kde si môžem zaplávať v mori. More je láska.

Som tu, teraz pre Vás, pripravená individuálne predať práve Vám, to najlepšie čo poznám a viem.

↑ Nahoru

Sabina Staňková – 28. 1. 1992

↑ Nahoru

---

Recepční – telefonický a e-mailový kontakt

Lenka Pernetová – 28. 1. 1973

↑ Nahoru